Zveme vás na vernisáž uměleckých instalací třech českých a třech německých tvůrců 25.7. 2015 na Zinnwaldu a Cínovci. Mnohá tajemství budou odhalena :-)
Projekt podpořil Česko-německý fond Budoucnosti
Spolky DoKrajin a Lichtfabrik obdrželi finanční podporu z Česko-německého fondu budoucnosti. Moc si této podpory vážíme. 5. 7. 2015 uveřejníme finální program akce.
Dne 6. 2. 2014 proběhla v Praze výroční schůze DoKrajin, spojená s kongresem a všemi administrativními povinnostmi, které to přináší.
Ve spolku jsme přivítali deset nových členů a jeden člen vystoupil.
DoKrajin se výrazně rozrostlo o dokumentristickou část členů a lze říci, že disponujeme třemi dokumentaristy, jednou grafičkou a jednou produkční.
Novými členy jsou i lidé z Krušných hor, kteří nám pomohou rozvinout koncept obnovy zanikající obce Königsmühle.
Ze schůze vznikl zápis, který vyvěsíme na stránkách spolku do měsíce.
Novými členy sdružení jsou:
Erika Smrtová, přírodovědec, pedagog - Ostrov nad Ohří
Jan Kruták, stavař, fotograf - Abertamy
Jan Kulhánek, podnikatel v cestovním ruchu - Boží Dar
Zuzana Černíková, ekolog, Karlovy Vary - Březová
Václav Havlíček - řezbár, Boleboř
Dokumentaristická sekce:
Jan Rousek, student FAMU
Phillip Nosák, student ČZU
Lucie Javůrková, studentka ČZU
Helena Jiráková, grafik
Saša Holubová, produkční
Po listopadové preméře v Praze jsme se rozhodli ukázat dokument Rodina počká všem. Není důvod si to držet v šuplíku. Věřím, že vám film také otevře oči v případě rodin odsouzených. Neměli bychom na ně koukat skrze prsty - jsou to většinou tiší hrdinové drastických sociálních a ekonomických podmínek do kterých je blízký odsouzený či odsouzená dostali. Díky všem respondentům za otevřenost a odvahu.
Film jsme točili zadarmo, takže se na něm nemusí nikdo napakovat aby ho vůbec viděli diváci.
Prohlédnete si jej po rozkliknutí příspěvku.
Jestli vás zajímá, co vše bylo k vidění a cítění na Land and Art setkání Königsmühle, podívejte se na zpřístupněnou videogalerii.
http://www.konigsmuhle.cz/rocnik-2013/video/
V naší videogalerii k ročníku 2013 můžete shlédnout devět videí z jednotlivých produkcí v rámci setkání Königsmühle 2013. Čekají vás procházky s básníky, píseň pro Marcebilu, čeští i němečtí hudebníci, skvělé divadlo DoNepaměti, pamětníci a swingové Kočky, co mají pré. Vzhůru do vzpomínek a inspiraci na příště.
Rádi bychom pozvali všechny přátele krajin, umění a setkávání v krajinách na druhý ročník našeho Königsmühle Land nad Artem.
Od 24. 8. zahájíme přípravy a od 28. 8. bude hospůdka a program připraven pro veřejnost.
Vše bude vrcholit v pátek večer hudbou, v sobotu landartem, básníky a divadlem a v neděli hudbou, filmy a pamětníky.
Těšíme se na vaši účast, vstup je samozřejmě zdarma.
PM
Přijdťe na další obnovenou tradici v Krušnohoří - na Svatoannenskou pouť na Boží Dar 27. 7. 2013
Zveme vás na představení projektu pro tvůrčí a aktivní lidi Königsmühle 2013 do Galerie Školská 28 v Praze. Uskuteční se 25. 4. 2013. Program bude velmi pestrý a každý se může zapojit se svými znalostmi, dovednostmi a nápady. Těšíme se na vás :-)
Zatím v blogu fotografa Jireše.
http://respekt.ihned.cz/out-of-focus/c1-59643390-mizejici-sudety
4. 4. se uskutečnilo v Schwarzenbergu další promítání filmu Königsmühle Erzgebirgensis. Sešlo se na 40 lidí a atmosféra byla velmi přátelská. Poznali jsme známého písničkáře Kendy Kretschmara, který rád zahraje na Königsmühle 2. Stejně tak jsme tu viděli po dlouhé době staré známé: Franka Ullmana, Reinharda Zinneckera a Hartmuta Rademana. Snad je uvdíme zase při práci na nových instalacích.
Vzpomínky z filmového archivu naleznete zde:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/210522161510011-krajem-krusnych-hor/
S myšlenkou oživit krajinu pohraničí poutí za významy jsme založili sdružení DoKrajin. Našim plánem je
Členové občanské sdružení DoKrajin se podílejí na výuce Dokumentaristiky na ČZU v Praze.
Kurz je rozdělen do těchto částí:
1)Psychosociální výbava dokumentaristů - 5 vyučovacích hodin
2)Dramaturgická stavba filmu a dokumentu - 5 vyučovacích hodin
3)Techniky natáčení a jeho organizace - 5 vyučovacích hodin
4)Techniky filmového střihu a montáže - 5 vyučovacích hodin
5)Praktický nácvik souhry natáčecího štábu - dle dohody
Tento kurz je k dispozici studentům PEF ČZU, po dohodě jej mohou navštěvovat i další studenti a zájemci.
V sobotu 23. 3. 2013 budeme od 19:30 promítat dokument v krušnohorském Perninku.
Ještě na podzim 2013 bychom rádi vydali dvě knihy.
Jednu pro německé čtenáře a to knihu Sudetská pouť aneb Waldgang od Petra Mikšíčka pouze v německém jazyce.
Druhou pro české čtenáře - velice inspirativní příběh paní Rosemarie Ernst "Eine Reise in meine Kindheit" Jedná se o knihu, která vyšla v březnu 2013 v Německu a pojednává o osudu rodiny Ernstových a Loosových, kteří se aktivně zapojili do protinacistického odboje na české i německé straně hranice. Příběh rámují dvě nejvyšší hory Krušnohoří - Klínovec a Fichtelberg. Příběh se dotýká také zanikající osady Königsmühle.
Sdružení DoKrajin spolupracuje na natáčení třech krátkých dokuementárních filmů na téma péče o krajinu našeho domova.
Vedoucí projektu je Eva Zirhutová, která ve vybraných devíti obcích středočeského kraje zajistila architekty, kteří v rámci danného rozpočtu mohou upravit, či nově postavit jeden prvek krajiny intravilánů či extravilánů obcí.
Dokumenty se tak budou týkat možné spolupráce zastupitelstev a architektů v péči o krajinu zděděnou po předcích.
Natáčení probíhá od března do září 2013.
Rozhovor s manželi Nitschovými, Radeč, prosinec 2007
Setkání s panem Mons. Antonem Ottem se uskutečnilo v období adventu před krátce Vánocemi 2007 (ráno, 18.12), v jeho pracovně v Emauzském klášteře. Bylo příjemné posezení u stolku, na kterém hořela adventní svíčka. Nesnažila jsem se držet při rozhovoru pevné struktury, ale spíš jsem chtěla umožnit rozvíjení jeho myšlenek.
Kdy a jak jste se dostala do pohraničí?
Pro možnost krásného bytu jsme se stěhovali do Vratislavic. Do května 1945 jsme bydleli na Pankráci vedle vodárny, byt byl suterénní, 1+1, nehezký, takže důvody byly prozaické. Ve Vratislavicích jsem také začala chodit do školy. Vzhledem k věku šesti let jsem nad tím nepřemýšlela. Ve Vratislavicích jsem bydlela do svých dvaceti let, kdy jsem se přivdala do Prahy.
Rodina pana Koniáše se přestěhovala do Ústí uprostřed mezi prvním, takzvaným divokým, a druhým, organizovaným, odsunem sudetských Němců. Jeho otec, úředník na poště, měl možnost získat místo na ústecké poště a k tomu dům se zahradou za cca 80 tisíc korun. To řešilo nepříznivou bytovou situace na rodném Kladensku, kde čtyřčlenná rodina obývala malý dvoupokojový byt.
Rozhovor provedla Barbora Gallová (v rozhovoru označení T), 28.12.2009 v domě paní Rosemarie Reiter v obci Ostružná, okres Jeseník.
Poznámka: Paní Věru Brázdovou jsem informoval, že rozhovor bude použit pro splnění mé semestrální povinnosti v předmětu kulturní ekologie na katedře sociální a kulturní ekologie FHS UK. Souhlasila s posláním přepisu rozhovoru panu Milanu Šůrovi, našemu společnému známému, který setkání zprostředkoval. Rozhovor se uskutečnil u paní Brázdové doma.
Kvůli zachování autentičnosti jsem provedl doslovný přepis, bez výrazných jazykových úprav.
PK pochází ze slovenské vesnice v Rumunsku. Do Čech, konkrétně do Krajkové, přišla poprvé ještě jako dítě v roce 1946. Nezůstali zde ale ani rok a celá rodina se odstěhovala na Slovensko. Znovu se vrátili až na začátku 50. let. Dnes žije paní Kudrnová spolu s manželem v malé obci Hřebeny na Sokolovsku. Součástí obce je zřícenina hradu Hartenberg. PK průběžně kombinuje češtinu se slovenštinou.
Tento rozhovor vychází z hodinového povídání, která se bezprostředně týká problematiky zaniklých Sudet. Dědeček vyrůstal sice v české Volyni, ale byl v dětství bezprostředně obklopen smíšenými německými vesnicemi, kam se svým tatínkem rozváželi zboží. Babička se problematikou Sudet setkala až po druhé světové válce, když jako studentka byla na letním pracovním pobytu v dnes již zaniklé Dolní Vltavici. Zde se během léta bezprostředně po skončení války spolu s dalšími studenkami starali o hospodářství bez jakékoliv přítomnosti učitelů.
Vysvětlivky: V – Veronika (tazatelka), R – respondentka (paní O.), D – dcera respondentky, M – manžel respondentky, ... – odmlka/pauza/váhání v hovoru
Rozhovor začal spontánně. Marie Vaňková nejprve povídala o domku, ve kterém jsme se při rozhovoru nacházely.
R:...No a stavěli si domek, stavěli si domek, když jim sedlák ručil. Tatínek měl známého sedláka, kterej mu ručil svým majetkem a dostal půjčku no. Tak tím jsme začali stavět v osmatřicátým roce. Pak přišla revoluce...
T: A tady? Tady ve Strážově?
R: Pak přišla revoluce. Tatínek musel na vojnu. Měli jsme to postavený pod krov a naše maminka čekala Vlastu.
Tam jsme bydleli, my jsme tam byli, kdybych to vzal z takové té sociální stratifikace, taková jedna z nejchudších rodin a vedle nás byli taky takoví lidé. Ta dědina byla rozdělená na takovou skoro polovinu, kde na horním konci byli statky a sedláci a dole byli takoví lidé, kteří pracovali v nábytkářským průmyslu v Rousínově, anebo něco takovýho. Anebo to byli takoví ti kovozemě-dělci, jak se říkalo, že měli třeba pár měřiček pole, a nějaký kravky, třeba dvě a chodili ještě do práce. No a moji rodiče se tam přestěhovali z Chrlic u Brna, dneska je to taky součást už Brna. Právě v tom 33. roce, čili to bylo období takové hospodářské krize, dost takové intenzivní. A otec si tam pronajal takovej nějakej, takovej domek a pro
narozený 1953, narodil se a většinu času do svých 20 let prožil v Klatovech, nyní v Praze
badatelská činnost: německy psaná literaturou ze Šumavy, dnes plně vytížený prací v Rakouském kulturním institutu v Praze
Dětství Marta strávila v Podkrkonoší ve vesničce Dolní Lánov nedaleko Vrchlabí. Protože se narodila jako velmi chtěné dítě, rodiče ji připravili bezstarostné dětství a jak sama říká, „byla jsem takovou kytičkou ve skleníku, opečovávaná, opatrovaná, takže absolutní krásno, absolutní štěstí, přesně takové ty pocity jistoty, přesně ty pocity, co je domov. Spousta lásky a spousta klidu.“ To mělo ale také své nevýhody: „tím, jak tě takhle vychovávají a šlapou ti tu cestičku a ten život je bezstarostný, tak pak člověk vyroste, přijde do toho života a při prvních potížích má člověk problém je vyřešit a zvládnout. Start do života byl nádherný, ovšem potom ta samotná konfrontace s
Otázkou, jak se podaří dosídlit pohraničí po vysídlení českých Němců, jak se změní jeho tvář, se po válce zabývaly nejen kompetentní státní instituce, ale také vědci a potažmo celá společnost. Každý čtvrtý Čech se v poválečných letech přestěhoval do pohraničí. Je zřejmé, že alespoň uvažovat o přesídlení do domů „po Němcích“ musel téměř každý
Uplatníme-li uvedený koncept na osudy obyvatel Sudet kterékoli národnosti, můžeme konstatovat: V každé válce je úcta k jednotlivcům tím posledním, co politiky a vojevůdce za-jímá. Nakonec se s faktem, že poválečné uspořádání nemůže napravit individuální křivdy a cílem politických dohod je pouze udržení jisté rovnováhy v mezinárodních vztazích, většina těch, kterých se tyto události bezprostředně dotkly, na racionální úrovni smíří. Lidský život ale na strohý racionální úsudek redukovat nelze. Kdyby tomu tak bylo, vystačili bychom s několika předpisy, jejichž autory by byli ti nejracionálnější z nás. V tomto smyslu je pocit ztráty domova uložen v hlubších strukturách mysli a patří k přirozeným projevům lidství. Jeho ideologické zneužití, kdy jsou ovšem skutečné zájmy jednotlivců i komunit rovněž ignoro-vány, představuje jinou rovinu sudetského problému.
František Dumek se narodil ve Smržovce, Reichsstrasse 362, v druhé polovině května roku 1920. Byl to jediný syn obuvníka Františka Dumka a Aloisie Dumkové. V té době byla Smržovka převážně německá obec (cca 95%).
Při vší péči o problémy a pochybení na této katedře jste totiž zapomněli na něco, co je pro filosofickou fakultu mnohem důležitější – na to, co vaše rozhodnutí učiní s úspěšnými absolventy katedry Kulturologie a s jejich akademickými ambicemi ve službách Filosofické fakulty.
Sudetští Němci představují skupinu obyvatel obývajících pohraniční oblasti české kotliny, severní a jižní Moravy. Tato skupina se také usídlila v četných jazykových ostrovech (Jihlava, Vyškov, Brno, Moravská Třebová, Olomouc, Praha). V ostatních městech bylo více či méně zastoupeno toto obyvatelstvo, a to většinou (ve středověku) jako lokátoři, šlechta, bohatší měšťané a obchodníci. Přítomnost německého živlu byla tedy plošná.
Od roku 1938 můžeme začít počítat jednotlivé vlny necitlivých zásahů, které negativně zapůsobily na kontinuitu a poklid venkovského života. Odhlédneme-li od dlouhodobějších vývojových trendů, které se projevovaly průběžně, můžeme určit 5 událostí, které způsobily kulturní dezintegraci, vykořenění, postupný úpadek a životaschopnost venkovského zemědělského prostředí.
Členění bývalých Sudet podle časopisu Etnoekologie
Použijeme-li dnes název Sudety pro pohraniční území, jaké v nás vyvolá asociace? Bohatství? Hrozba? Krása?
Pokud i náhodný, reálií neznalý návštěvník navštíví novoosídleneckou vesnici, zjistí, že je v lecčems odlišná, že není ve starousedlické obci.
Nečitelnost prostoru by pro nás měla být podobnou hádankou a výzvou pro naše schopnosti, jako puzzle, křížovka či jiné intelektuální hry. Místo toho máme všude pokrytí, QR kódy, internet.
Dalším zajímavým faktem, který vrhá světlo na problematiku konsolidace pohraniční společnosti a vztahů Čechů, Slováků a reemigrantů, jsou jejich volební preference. Zatímco Češi a Slováci volili v roce 1946 komunisty pravděpodobně i jako výraz vděku za získaný majetek, tak reemigrace většinově komunisty nevolila.
Obvykle jsme schopni vnímat slovo „Sudety“ jako jakousi historickou, etnografickou, politickou a kulturní hranici. Měli bychom si uvědomit, že také představuje ekologickou hranici, periférii a také opravdovou „hranici“. Podstatu této myšlenky vyslovil Miloslav Lapka, když napsal: „Ve skutečnosti se nejedná o zadní dvorek bývalých Sudet, ale o vstupní bránu do naší dvanáctileté demokratické země. A jak vypadají současné cesty k této bráně, čím a kým jsou lemovány, jak jsou ozdobeny plastovými trpaslíky a falšovaným zbožím, známe z vlastní zkušenosti sami.“
Aby venkov jako celek přírodních a kulturních složek fungoval, je třeba dodržovat až ritualizované schéma péče o půdu, vodní režim a tradice, které udržují koncentraci kultury na pěstování jako hlavní aktivitu. Každé narušení tohoto scénáře, které překročí hranici tolerované a testované inovace, může zapříčinit dřívější či pozdější kolaps celého systému. Proto je zemědělství a i povaha zemědělce nejkonzervativnějším stavebním kamenem moderní civilizace.
„…teprve ztrátou původního domova po násilném vyhnání jsem si uvědomil, co vlastně znamená „domov“. Tehdy jsem ještě věřil, že není krásnější země nad můj horský domov v kladském hrabství a že ostatní lidé musí tuto zemi, jakmile ji poznají, milovat a oceňovat stejně jako já… Když jsem ale v roce 1972, dvacet šest let po vyhnání, měl poprvé příležitost vrátit se do své rodné vesnice… navštívil jsem naši selskou usedlost a místní vesnický kostel.
Všechny kulturní systémy se ve svém průběhu vývoje setkávají s událostmi, které převyšují co do intenzity rámec běžné sinusoidy tlaku a podtlaku na určitou kulturu. Takovými událostmi mohou být ekologické katastrofy, akulturace, migrace, válečné konflikty, epidemie nebo vnitřní rozklad kultury – sociální anomie. Dalšími příčinami mohou být radikální politické změny a vleklé politické krize, působení reformátorských hnutí, velké nerovnoměrnosti ve vývoji jednotlivých oblastí kulturního systému atd.
„Mám-li pocit, že humanitní obory jsou v nějaké chronické, vleklé krizi, je to myslím tím, že z jedněch myšlenek a abstraktních koncepcí vaří další abstraktní koncepce a někde se vytratil kontakt s trním zarostlou pasekou, dojičkami krav a železničními pražci, tedy s věcmi nezbytnými pro život… ztráta kontaktu s empirií.“
Od května 2011 do října 2012 natáčel Petr Mikšíček dokumentární film o lokalitě Königsmühle, která je svoji zachovalostí jedinečným místem v Sudetech. Sdružení Antikomplex a DoKrajin zde v létě 2012 organizovala Land and Art setkání a v této tradici budou pokračovat i v dalších letech.
Součástí dění na Königsmühle je i vzpomínání a dnes už i kniha paní Rosemarie Ernst "Reise in meine Kindheit", ve které vzpomíná na život na česko-německé hranici a která přináší mnoho zajímavých pohledů na antifašistické bojovníky a 50. léta v Krušnohoří.
Od února 2013 natáčíme příběhy tří rodin, které čekají na své rodinné příslušníky ve výkonu trestu.
Dokument vzniká ve spolupráci s o.s. Za Branou, které se věnuje rodinám odsouzených.
Během roku 2013 natočíme tři příběhy, které budou ilustrovat zásadní roli rodinného zázemí i v případě lidí ve výkonu trestu.
Dokument by se měl objevit v rámci Krimifestu, který bude organizvat výše uvedené sdružení.
Königsmühle je složena ze zbytků šesti stavení rozesetých v mělkém údolí. U pěti domů se jedná o domy obytné a to rodiny Fohrmann (vzadu vlevo), rodiny Siegel (vzadu uprostřed), rodiny Giebert (uprostřed vlevo), rodiny Pöschl (uprostřed vpravo) a rodiny Siegel (vzadu vpravo).
