PETR MIKŠÍČEK - Krajina s odsunem

Otázkou, jak se podaří dosídlit pohraničí po vysídlení českých Němců, jak se změní jeho tvář, se po válce zabývaly nejen kompetentní státní instituce, ale také vědci a potažmo celá společnost. Každý čtvrtý Čech se v poválečných letech přestěhoval do pohraničí. Je zřejmé, že alespoň uvažovat o přesídlení do domů „po Němcích“ musel téměř každý »»»

        JITKA ORTOVÁ - SUDETSKÉ BEZDOMOVÍ

Uplatníme-li uvedený koncept na osudy obyvatel Sudet kterékoli národnosti, můžeme konstatovat: V každé válce je úcta k jednotlivcům tím posledním, co politiky a vojevůdce za-jímá. Nakonec se s faktem, že poválečné uspořádání nemůže napravit individuální křivdy a cílem politických dohod je pouze udržení jisté rovnováhy v mezinárodních vztazích, většina těch, kterých se tyto události bezprostředně dotkly, na racionální úrovni smíří. Lidský život ale na strohý racionální úsudek redukovat nelze. Kdyby tomu tak bylo, vystačili bychom s několika předpisy, jejichž autory by byli ti nejracionálnější z nás. V tomto smyslu je pocit ztráty domova uložen v hlubších strukturách mysli a patří k přirozeným projevům lidství. Jeho ideologické zneužití, kdy jsou ovšem skutečné zájmy jednotlivců i komunit rovněž ignoro-vány, představuje jinou rovinu sudetského problému.  »»»

        Národnostní skupina českých Němců do roku 1938 Kulturologická studie Etnicity německy mluvících obyvatel pohraničních oblastí ČSR

Sudetští Němci představují skupinu obyvatel obývajících pohraniční oblasti české kotliny, severní a jižní Moravy. Tato skupina se také usídlila v četných jazykových ostrovech (Jihlava, Vyškov, Brno, Moravská Třebová, Olomouc, Praha). V ostatních městech bylo více či méně zastoupeno toto obyvatelstvo, a to většinou (ve středověku) jako lokátoři, šlechta, bohatší měšťané a obchodníci. Přítomnost německého živlu byla tedy plošná.  »»»

        OBDOBÍ VENKOVSKÉ DISKONTINUITY

Od roku 1938 můžeme začít počítat jednotlivé vlny necitlivých zásahů, které negativně zapůsobily na kontinuitu a poklid venkovského života. Odhlédneme-li od dlouhodobějších vývojových trendů, které se projevovaly průběžně, můžeme určit 5 událostí, které způsobily kulturní dezintegraci, vykořenění, postupný úpadek a životaschopnost venkovského zemědělského prostředí.  »»»

        BOHATÉ A CHUDÉ SUDETY

Členění bývalých Sudet podle časopisu Etnoekologie »»»

        SUDETY - KRAJINA BUDOUCNOSTI?

Použijeme-li dnes název Sudety pro pohraniční území, jaké v nás vyvolá asociace? Bohatství? Hrozba? Krása? »»»

        ZÁKLADNÍ TYPOLOGIE OSÍDLENÍ A STRUKTURY SOCIOKULTURNÍHO PROSTORU POHRANIČÍ

Pokud i náhodný, reálií neznalý návštěvník navštíví novoosídleneckou vesnici, zjistí, že je v lecčems odlišná, že není ve starousedlické obci.  »»»

        PŘEKONÁVÁNÍ DISKONTINUITY A REVITALIZACE SOCIOKULTURNÍHO PROSTORU POHRANIČÍ

Nečitelnost prostoru by pro nás měla být podobnou hádankou a výzvou pro naše schopnosti, jako puzzle, křížovka či jiné intelektuální hry. Místo toho máme všude pokrytí, QR kódy, internet. »»»

        ETAPY OSIDLOVÁNÍ POHRANIČNÍ KRAJINY PO ROCE 1945

Dalším zajímavým faktem, který vrhá světlo na problematiku konsolidace pohraniční společnosti a vztahů Čechů, Slováků a reemigrantů, jsou jejich volební preference. Zatímco Češi a Slováci volili v roce 1946 komunisty pravděpodobně i jako výraz vděku za získaný majetek, tak reemigrace většinově komunisty nevolila. »»»

        SUDETY JAKO KRAJINA

Obvykle jsme schopni vnímat slovo „Sudety“ jako jakousi historickou, etnografickou, politickou a kulturní hranici. Měli bychom si uvědomit, že také představuje ekologickou hranici, periférii a také opravdovou „hranici“. Podstatu této myšlenky vyslovil Miloslav Lapka, když napsal: „Ve skutečnosti se nejedná o zadní dvorek bývalých Sudet, ale o vstupní bránu do naší dvanáctileté demokratické země. A jak vypadají současné cesty k této bráně, čím a kým jsou lemovány, jak jsou ozdobeny plastovými trpaslíky a falšovaným zbožím, známe z vlastní zkušenosti sami.“  »»»

        NÁČRT VÝVOJE SOCIO-EKOLOGICKÝCH VZTAHŮ VENKOVSKÉHO PROSTORU V ČECHÁCH

Aby venkov jako celek přírodních a kulturních složek fungoval, je třeba dodržovat až ritualizované schéma péče o půdu, vodní režim a tradice, které udržují koncentraci kultury na pěstování jako hlavní aktivitu. Každé narušení tohoto scénáře, které překročí hranici tolerované a testované inovace, může zapříčinit dřívější či pozdější kolaps celého systému. Proto je zemědělství a i povaha zemědělce nejkonzervativnějším stavebním kamenem moderní civilizace.  »»»

        KULTUROLOGICKÝ POHLED NA PROBLEMATIKU VZTAHU ČLOVĚK vs. PŘÍRODA

„…teprve ztrátou původního domova po násilném vyhnání jsem si uvědomil, co vlastně znamená „domov“. Tehdy jsem ještě věřil, že není krásnější země nad můj horský domov v kladském hrabství a že ostatní lidé musí tuto zemi, jakmile ji poznají, milovat a oceňovat stejně jako já… Když jsem ale v roce 1972, dvacet šest let po vyhnání, měl poprvé příležitost vrátit se do své rodné vesnice… navštívil jsem naši selskou usedlost a místní vesnický kostel.  »»»

        Diskontinuita - škůdce krajiny pohraniční?

Všechny kulturní systémy se ve svém průběhu vývoje setkávají s událostmi, které převyšují co do intenzity rámec běžné sinusoidy tlaku a podtlaku na určitou kulturu. Takovými událostmi mohou být ekologické katastrofy, akulturace, migrace, válečné konflikty, epidemie nebo vnitřní rozklad kultury – sociální anomie. Dalšími příčinami mohou být radikální politické změny a vleklé politické krize, působení reformátorských hnutí, velké nerovnoměrnosti ve vývoji jednotlivých oblastí kulturního systému atd. »»»

        Krajina jako největší projekt lidstva

„Mám-li pocit, že humanitní obory jsou v nějaké chronické, vleklé krizi, je to myslím tím, že z jedněch myšlenek a abstraktních koncepcí vaří další abstraktní koncepce a někde se vytratil kontakt s trním zarostlou pasekou, dojičkami krav a železničními pražci, tedy s věcmi nezbytnými pro život… ztráta kontaktu s empirií.“ »»»